Poruchy spánku

Poruchy dýchání ve spánku zahrnují řadu problémů s dýcháním během spánku.  Dva nejběžnější typy spánkové apnoe, stavu, který má za následek opakované zástavy dechu během spánku, jsou obstrukční spánkové apnoe a centrální spánkové apnoe.

Obstrukční spánková apnoe (OSA)

Obstrukční spánková apnoe (OSA) se projevuje zástavami dechu (apnoemi) během spánku, které jsou ukončeny ukončeny hlasitým zvukem, zachrápáním. Ráno při probuzení pacienti pociťují sucho v ústech, stěžují si na neodpočatost a nevyspalost.

Přes den dominuje únava, snížená výkonnost, poklimbávání až usínání v klidu (čtení, sezení na poradě) či při monotonní činnosti (mikrospánky při řízení), u těžší OSA i během aktivní činnosti. S uvedenými příznaky často souvisí i zhoršená nálada, pokles sexuálních aktivit. Za známku nemoci se považuje 5 zástav dechu za hodinu spánku, se stoupajícím počtem apnoí stoupá zdravotní riziko. Obstrukční spánková apnoe (OSA) postihuje cca 10% populace, častěji muže, zvláště středního a vyššího věku (neoficiálně se udává, že jím trpí zhruba polovina mužů ve věku nad 50 let).

Příčina onemocnění, důsledky

OSA je kromě mužského pohlaví spojena s nadváhou a obezitou, ke vzniku přispívá i kouření. Během zdravého spánku klesá přirozené napětí svalů v oblasti horních dýchacích cest (hlavně kořene jazyka, měkkého patra a hltanu), dýchací cesty se zužují. Pacienti s OSA mají v této oblasti tkáně zmnožené (nejčastěji v důsledku nadváhy a usazování tuku) a během apnoí dochází až k úplnému uzávěru dýchacích cest. Vzduch nemůže proudit do plic, neokysličuje se krev. Nedostatek kyslíku spouští v těle „poplachovou reakci“, která je ukončena krátkým probuzením s přechodným zvýšením srdeční frekvence a vzestupem krevního tlaku. Po několika vteřinách pacient opět usíná a probouzení většinou nezaznamená. Pokud se však mikroprobuzení opakují, zabraňují prohloubení spánku. Hluboký (též delta) spánek je nutný k regeneraci organismu a pocitu osvěžení. Proto si pacienti stěžují na neosvěženost a únavu po ránu a poklimbávají přes den. Dalším důvodem, proč musí být OSA léčena, je její příčinný stav k rozvoji onemocnění srdce a cév, hlavně hypertenze. V poslední době je intenzivně studován vliv opakovaných probuzení a poklesů hladiny kyslíku v krvi během apnoí na vznik metabolických poruch – cukrovky, poruch lipidového matobolismu (dyslipidemie), nealkoholické steatozy jater a dalších.

Léčba

Léčba OSA se řídí počtem apnoických pauz. U těžších případů (více jak 15 apnoí za hodinu) je suverénní metodou léčba pomocí trvalého přetlaku v dýchacích cestách (CPAP) – pomocí přístroje a nosní masky je v dýchacích cestách vytvářen přetlak, který udržuje cesty průchodné. Spánek se tak může nerušeně prohloubit. Výsledkem je vymizení udávaných příznaků. Léčba je dobře tolerována i přes mnohdy prvotní negativní reakce pacienta. U lehčích případů připadá v úvahu chirurgická léčba – chirurgický zákrok v oblasti měkkého patra či kořene jazyka.

Závěrem

Z předložených faktů vyplývá nutnost léčby OSA. Prvotní příčinou bývá nejčastěji nespokojenost ložnicového partnera s hlasitým chrápáním. Socioekonomické důsledky (únava, nevýkonnost, usínání, špatná nálada, zvýšené riziko úrazů, mikrospánky) a zdravotní důsledky (kardiovaskulární a metabolické riziko) předurčují onemocnění k bezodkladnému řešení, zvláště když nepatří k medicínsky nejsložitějším a nejnákladnějším a pro pacienta přináší rychlý efekt.

 

Centrální spánková apnoe (CSA)

Centrální spánková apnoe je porucha spánku, při které mozek nevysílá signál „dýchat“ svalům, které řídí dýchání během spánku.  V některých případech osoby s centrální spánkovou apnoí také vykazují abnormální dýchání známé jako Cheyneovo-Stokesovo dýchání.  Při Cheyneově-Stokesově dýchání po období mělkého dýchání následuje hluboké dýchání, s občasnou centrální apnoí, kdy se dýchání během každé apnoe zastaví na déle než 10 sekund.

 

Insomnie - nespavost

S nespavostí se setkal téměř každý z nás. Chronickými problémy trpí kolem 10–15% populace, poslední dobou toto číslo spíše narůstá. Insomnie se projevuje neschopností usnout, přerušovaným spánkem a časným probouzením.

V důsledku uvedených skutečností jsou nespavci ráno nevyspalí a neodpočatí a tento stav přetrvává nebo se zhoršuje během dne. Typická je i předrážděnost, snížený výkon. Pokud si jdou přes den lehnout, neusnou, většinou však ospalost není dominujícím příznakem nebo se nevyskytuje vůbec.

Příčiny onemocnění, důsledky

Nespavost se může vyskytovat samostatně i být důsledkem jiného onemocnění (sekundární nespavost). Nejčastější příčinou nespavosti je stres, který působí buď krátkodobě nebo i po delší dobu. Často propuká nespavost i po bezvýznamném stresu, události, kterou za jiných okolností běžně zvládáme. To, že organismus reaguje na nepříjemnou událost nespavostí není neobvyklé. Po jejím odeznění by se však měl stav navrátit do normálních kolejí. Pokud k tomu nedojde, stává se člověk nespavcem. Dochází k zafixování nesprávných spánkových návyků, které ještě dále napomáhají dalšímu rozvoji nespavosti. Pokud je nespavost zapříčiněna jiným onemocněním (bolest, deprese, …) je nutno odstranit vyvolávající příčinu. U části pacientů jsou příčiny jejich problémů kombinované

Léčba

V terapii nespavosti se uplatňuje odstranění vyvolávajících příčin. Toho lze dosáhnout odpovídající léčbou daného problému. Psychické problémy, které vyvolávají nespavost jsou odstranitelné psychoterapií (kognitivně-behaviorální terapie), která se zaměřuje jednak na navození správných stereotypů chování, které jsou nutné k usnutí (spánkové hygieny), jednak na potlačení myšlenek a asociací, které zabraňují usnutí. Terapie může být kombinována ještě pomocí medikace (nebenzodiazepinová hypnotika, antidepresiva).

Závěrem

Nespavost je závažným zdravotním i socioekonomickým problémem. Nevyspalost negativně ovlivňuje jednak pracovní výkon a nepříjemnosti, které následně z uvedeného vznikají (socio-ekonomické důsledky) , jednak působí na psychiku člověka a tím je dán její vliv zdraotní. Včasné řešení stavu napomáhá ke zmírnění uvedených důsledků.

 

Mikrospánek a ospalost za volantem

Mikrospánek trvá 3 až 15 sekund. Po této době dojde k probuzení či usnutí. Pokud je mikrospánkem postižen řidič, tak při samotném probuzení může reagovat zmatečně, panicky a právě tato fáze „mikroprobuzení“ je příčinou mnoha nehod.

„Kromě nespavosti je hlavní příčinou denní únavy a mikrospánků obstrukční spánková apnoe (OSA), projevující se chrápáním a zástavami dechu během spánku. Obstrukční spánkovou apnoi trpí až 10 % populace, především muži.“ řekl MUDr. Martin Pretl, CSc., somnolog. Ve většině případů samotnému mikrospánku předchází opakované snížení pozornosti, zvýšená únava a ospalost, jež má individuální projevy. Řidiči mohou mít či mají: * pomalejší reakce na vnější podněty – příkladem může být opožděné přepnutí dálkových světel, * rozmazané vidění – obraz okolí se začne slévat, * zhoršenou orientaci, * problémy se zpracováním informací, * pokles výkonnosti, bdělosti, * zvýšenou náladovost a agresivní chování. Ospalost, únava, mikrospánek za volantem – kombinace těchto faktorů je velmi nebezpečná. Většina lidí si je velmi dobře vědoma nebezpečí řízení pod vlivem alkoholu, ale neuvědomuje si, že řízení při ospalosti a únavě může mít stejně fatální důsledky. Podobně jako alkohol, ospalost a únava zpomaluje rychlost reakce, snižuje rychlost úsudku a zvyšuje riziko nehodovosti. Na rozdíl od alkoholu v současné době neexistují testy, které by jednoznačné prokázaly ospalost, únavu či mikrospánek jako příčinu nehody. Policisté se například v ČR spoléhají na výpověď účastníka nehody. Proto je v oficiálních statistikách uváděno malé procento nehod v důsledku únavy či mikrospánku. V roce 2007 byla ”’únava označena jako přímá příčina dopravních nehod v 856 případech.”’ Ve skutečnosti se však únava podílí i na jiných příčinách dopravních nehod, jakým je ”’nevěnování se řízení vozidla 32.558 nehod”’ za rok 2007, ”’nedání přednosti v jízdě 32.179 nehod”’ v roce 2007 a dalších. Pokud se ale podíváme na statistiky například amerického dopravního institutu National Highway Traffic Safety Administration (NHTSA), dostaneme jiná čísla. V rámci zjišťování 55 % dotazovaných řidičů odpovědělo, že v průběhu minulého roku řídili, i když byli unaveni. Pokud řidiči hodnotili celou dobu své řidičské praxe, tak 23 % řidičů za volantem usnulo, ale nehavarovalo; 3 % řidičů usnula a havarovala a u 2 % byla příčinou havárie ospalost. Únava a ospalost při jízdě způsobuje v USA více než 100.000 havárií ročně, což má za následek 40.000 zranění a 1.550 úmrtí. Mikrospánek, únava a ospalost jsou častou příčinnou dopravních nehod. „Podle dostupných statistik působí lidský faktor více než polovinu nehod v provozu na silnicích“, uvádí prof. Ing. Mirko Novák, DrSc. z Fakulty dopravní ČVUT.

 

Narkolepsie

Narkolepsie je nervové onemocnění, které postihuje část mozku, jež kontroluje usínání a vstávání. Nemoc se projevuje náhlým a nekontrolovatelným usínáním, které se opakuje nepravidelně.

Pacient může usnout i během hovoru, řízení auta nebo jídla. Příčina tohoto onemocnění není dosud objasněna. Výskyt, projevy onemocnění Dochází k náhlému usnutí, které často bývá způsobeno intenzivním emočním prožitkem, například smíchem. Svaly se uvolní, postiženému spadne čelist a zvrátí se hlava. Také končetiny se uvolní, jako při běžném spánku. Může dojít k dočasnému znehybnění. Osoby postižené narkolepsií mají při záchvatu halucinace podobné snům . K ostatním příznakům patří noční vstávání, je rozrušený nebo má abnormální chuť na sladké. Záchvat může trvat několik sekund, ale i hodin. Narkolepsie je diagnostikována jak u mužů, tak žen. První atak je nejčastěji ve věku 15-ti až 30-ti let. Dává se do spojitosti s hormonálními změnami v období puberty. Prevence a léčba U této choroby je velmi těžké stanovit přesnou diagnózu. Narkolepsie bývá často zaměňována s epilepsií a anémií, jako příčina může být chybně označena nízká hladina cukru v krvi nebo onemocnění srdce. K získání více informací o stavu pacienta se používá vyšetření EEG, které je prováděno v průběhu spánku. Při narkolepsii je důležité dodržovat pravidelný režim ve spánku, cvičení i odpočinku. Doporučují se krátké relaxační pauzy během dne. V místnosti, kde pobývá nemocný je dobré udržovat neustálý přísun čerstvého vzduchu. Medikamentózní léčba probíhá za pomocí antidepresiv a léčiv, které obsahují amfetamin.

 

Hypersomnie - nadměrná spavost

Výskyt, projevy onemocnění Nadměrnou spavostí – hypersomnií trpí cca 5 % populace. Člověk s nadměrnou potřebou spánku má zkrácenou dobu bdělosti, kterou by měl věnovat aktivnímu životu a práci – vzdělání, práci, rodině a svému volnému času.

Nadměrná spavost výrazně snižuje kvalitu život a zhoršuje sociální postavení nemocného. Normalita potřeby spánku je definována u dospělého v rozmezí 6 – 9 hodin. Kdo spí déle, je považován za dlouho spícího (long sleeper), což ještě není přímo patologické. Krátký spánek po obědě se považuje za normální, pokud nepřichází proti vůli dotyčné osoby. Nadměrná spavost je definována prodlouženým nočním spánkem, usínáním a spánkem v denní době. Nadměrnou spavostí trpí především pacienti s těžkými formami obstrukční spánkové apnoe (OSA) či narkolepsií. Dále nadměrnou spavost vyvolávají některé neurologické nemoci – roztroušená skleróza, encefalitida aj. a choroby svázané s nedostatkem spánku – nespavost, netolerance směnného provozu. Léčba Vyšetření při nadměrné spavosti vychází z podrobné anamnézy, jejíž součástí je polysomnografické vyšetření. Závěrem Vzhledem ke snížené kvalitě života a zhoršujícímu se sociálnímu postavení nemocného se doporučuje léčba na specializovaných pracovištích.

© 2017 ResMed CZ s.r.o.

powered by Shop Store